Mělo by Česko přejít z koruny na euro?
Od novoročního projevu prezidenta Pavla se toto téma mezi veřejností skloňuje ve všech pádech. Přečtěte si názor našeho hlavního ekonoma Víta Hradila.
Krátkodobé makroekonomické efekty přijetí eura jsou v aktuální debatě poněkud přeceňovány. Skalní příznivci nás lákají na masivní úsporu nákladů exportérů a příliv zahraničních investic, které nakopnou celou ekonomiku. Odpůrci prorokují skokové zdražení či povinnost zaplatit veškeré řecké dluhy. Ve skutečnosti by se v několika letech bezprostředně po vstupu do eurozóny pravděpodobně nezměnilo nic. A to je právě ten problém.
Z ekonomického pohledu nemáme přesvědčivé důkazy o prospěšnosti eura v zemích, které nám jsou podobné. Potřeby české a evropské ekonomiky nejsou vždy totožné, a právě flexibilní kurz či vlastní měnová politika patří mezi mechanismy, kterými lze rozdílné potřeby zohledňovat a předcházet tak hospodářským škodám.
Běžný člověk by si samozřejmě všiml, že se mu v peněžence proměnily bankovky a jednou za rok by před cestou do Chorvatska nemusel navštívit směnárnu, která by ho tudíž nemohla „odrbat“ o pár korun na poplatcích. Exportérům by sice odpadla nutnost konverzí a zajišťování, ovšem na celkovém výkonu ekonomiky by to podle dosavadních zkušeností nezměnilo nic a kromě nich by to tedy pravděpodobně nikdo nepoznal.
Skutečné ekonomické dopady přijetí eura nejsou nárazové, nýbrž rozprostřené do desetiletí, kdy je ekonomika na jedné straně lépe propojena s eurovými obchodními partnery, na druhé straně ovšem nemůže volně dýchat stoupáním a klesáním kurzu či vlastní měnovou politikou. Zda by celkový efekt byl kladný, či záporný nelze z dosavadních poznatků teoretické ani praktické ekonomie s dostatečnou jistotou určit. Zatímco vstoupit do eurozóny ovšem můžeme kdykoliv, vystoupit z ní se jeví jako téměř nemožné. Osobně tedy v situaci, kdy není zřejmé, která volba je ta správná, preferuji tu, kterou lze případně kdykoliv změnit. To znamená euro zatím nepřijímat.