Konečně je to tady, platy státních zaměstnanců jsou zveřejněny aneb Žaluda bere méně než hokejisté HC Vítkovice

20. 4. 2009 8:29:20

Tento víkend se značně zaviklalo staré české klišé, že lidé v ČR neunesou výši platů managerů ve vysokých funkcích. Nyní již budou muset. České dráhy odkryly karty a množství tiskových konferencí plánovaných na tento týden a rojení novinářů dává tušit, že budeme pokračovat. Z minulosti si dobře vybavuji marný boj pana Berdára o informační otevřenost, která ho málem stála život a neuvěřitelné sumy vyplacené měsíčně hráčům HC Vítkovice v sezóně, kdy se podruhé nedostali do play off.

 

Je tedy 500 000 Kč měsíčně hodně nebo málo?

 

 Domů si odnesete v prvních třech měsících roku  „jen“ necelých 350 000 Kč a pak Váš plat překročí maximální strop pro odvod sociálního a zdravotního pojištění a Vaše čistá mzda činí od čtvrtého měsíce cca.  406 000 CZK.  Takže ani stát, pokud se nejedná o státní podnik, nepřijde zkrátka, protože mzdové náklady zaměstnavatele činí 670 000 CZK a rozdíl mezi těmito částkami skončí v rukou státu a jeho fondů. A co teprve jestli projde milionářská daň 30-90% ČSSD?  Pro srovnání, piloti ČSA berou zhruba 200 000Kč měsíčně, mají bezesporu velkou zodpovědnost, ale jistě se všichni shodneme na faktu, že management má brát více, je mozkem celé organizace, piloti jsou jen jeho prodloužené ruce. Z pohledu trhu navíc není žádný rozdíl v tom, jestli se jedná o státem či soukromým kapitálem vlastněnou společnost. Obě musí většinou obstát na plně konkurenčním trhu a skutečnost, že firma je ve vlastnictví státu jí jejich pozici nikterak neusnadňuje, spíše naopak.  Pokud firma dosahuje svých plánů a dlouhodobých cílů, což nemusí být totéž co generování zisků, pak mi přijde plat 500 000 Kč měsíčně plus bonusy jako adekvátní.

 

Je to ale každopádně velká suma a za hodně peněz bychom jako občané měli dostat hodně muziky. V podnicích typu ČD vždycky vládnou lidé, kteří se na dráze vypracovali anebo mají politicky silné kořeny. Do závorek bych rád uvedl konkrétní jména, ale před volbami se to příliš nehodí. Nyní zda máme opravdové profesionály, většinou přicházející z finanční sféry (Žaluda, Lašák, Dvořák), kteří již své schopnosti prokázali a své finanční uvažování efektivně převádí do státních kolosů. Nejedná se jen o politické trafiky typu post šéfa ČSA pro Jaroslava Tvrdíka.

 

Ale hnou se například u ČD ledy? Bude z nich společnost evropského střihu? Po roce je na hodnocení ještě hodně brzo. Rozdělení drah na dva „core“ businessy přineslo hodně zlé krve, ale mám pocit, že bylo nutné. Dotovat osobní přepravu zisky z té nákladní nedává smysl a značně komplikuje výkaznictví. Pan Žaluda by si nyní v době krize ale měl nabrousit nože a začít větší očistnou kampaň, náklady ČD v porovnání se zahraničími dopravci jsou nesmyslně vysoké.  Pevně věřím, že na to bude mít žaludek a zvládne nepoddajné odbory.  ČSA už své místo v Evropě má a kdo prošel někdy Letištěm Praha ví, že ve Střední Evropě téměř nemá z pohledu designu, komfortu a služeb konkurenta

 

Má tedy smysl snížit i náklady na vedení?


Případné pokračování tlaku na razantní snižování platů managementu státem vlastněných firem, jako jsou ČSA, České dráhy, Česká pošta nebo Letiště Praha může paradoxně namísto úspor znamenat spíše hrozbu pro další úspěšné fungování těchto firem.
Pokud se platy budou z „politických“ důvodů muset dále snižovat, bude stát záhy řešit závažný problém: nikdo ze špičkových manažerů nebude chtít státem vlastněné podniky za těchto platových podmínek řídit.


Největším problémem státních podniků není ale finanční odměna a srovnání s konkurencí. Ale spíše politický tlak, který na ně bývá vynakládán a úkoly, které mají délku politických cyklů – privatizujte, zastavte privatizaci, pronajměte atd.  Stát od „svých“ manažerů také požaduje velikou zodpovědnosti za mnohamiliardový majetek.

 

Pro takové úkoly bude pak za stále méně peněz možná nereálné nalézt na trhu práce motivovaného špičkového manažera. O případném angažmá špičkových manažerů ze zahraničí se pak nedá vůbec hovořit. Protože například šéf Deutsche Bahn, Hartmut Mehdorn si v roce 2008 vydělal měsíčně v přepočtu přibližně 1,7 mil. Kč. Na konci roku si navíc mohl vyplatit celoroční bonus ve výši 81 milionů Kč.

 


Tlak politiků, aby šéfové státem vlastněných společností přiblížili své odměny více platům ministerských úředníků, vypadá sice z pohledu veřejnosti okulibě, ale z čistě ekonomického hlediska je to cesta do pekel. Nelze plat generálního ředitele společnosti zaměstnávající desítky tisíc lidí s obratem v řádu miliard srovnávat s platem ministra či jiného politika.
Manažeři firem nejsou úředníci a jejich zodpovědnosti jsou zcela jiné.
Jestliže stát dopustí a navíc sám bude iniciovat další umělé rozvírání nůžek mezi platy vrcholných manažerů státem vlastněných firem a tzv. soukromým sektorem, brzy nebude mít dostatek kvalitních manažerů, kteří by tyto firmy chtěli řídit. Proč by někdo přebíral zodpovědnost za miliardový majetek, nechal se vystavovat nejrůznějším politickým tlakům, mediální dehonestaci za příliš vysoký plat, když může mnohem výhodněji uplatnit své schopnosti v často navíc mnohem prestižnějším soukromém sektoru? Anebo je opravdu lepší hrát hokej, nemuset studovat vysokou školu, manažerky vyšlapat na vrchol a navíc chodit domů s čistou hlavou? Je to volba každého z nás.





 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.