K čemu a pro koho je dobrý nepovinný druhý pilíř důchodové reformy?

15. 7. 2011 12:43:28

Aktuální velké penzijní "finále" mě sice neděsí, ale nadšení ani optimismus ve mne tento systém nebudí. Zůstáváme klasicky někde na půl cesty, politický kompromis nás dovedl do nikam. Fraškou bych to nenazval, protože je ještě plno proměnných, které neznáme – zejména jak budou nové fondy opravdu vypadat, jaký bude jejich počet, jak aktivní bude distribuce a za jak velký úplatek. A hlavně jak velké budou roční poplatky fondů? Pořád si optimisticky říkám, že MF pouze diskutovalo stropy poplatků a volná soutěž, zveřejnění jejich výše na internetu v přehledných tabulkách a jednoduchost vycházejí z pouze jednoho kritéria AuM (Asset under management) může jejich konečnou výší snížit až třeba k úrovni vybraných ETF na standardních evropských trzích. Takových 0,13% na fond obsahující pouze státní dluhopisy by jistě nikoho neurazilo a já bych měl více starostí, zda si v takovém fondu nespořit pouze pro klid duše. Hledání zdrojů pro reformu penzí bylo téměř nechutné a hra s DPH není hodná ani popisu, nemluvě o snížení vedlejších nákladů práce.

Filozoficky jsem od začátku práce ve skupině NERV Důchodová reforma válčil s myšlenkou povinnosti vs. nepovinnosti. Pořád mám pocit, že stát by neměl nikoho nutit si spořit v soukromých fondech. Možná je to opravdu kvůli ideologii, kterou pan Macháček popisuje v průvodním textu. Ona samotná soukromnost však vyznívá jako, že se spoří u „fondařů“ doma, nikoliv na individuálních účtech ČSSZ. Ovšem nepovinnost funguje pouze v atraktivním prostření, kdy kromě strašení chudobou v důchodovém věku fungují i optimistické vyhlídky při spoření a atraktivní poplatky a hlavně pomoc státu. Tohle v nynějším systém rozhodně není a proto jsem pro povinnost, která je jedinou fiskálně ospravedlnitelnou možností. NERV v jedné z variant navrhoval státní dluhopisový fond s minimalizací poplatků a investičně neatraktivním profilem, ale očekávaným stabilním výnosem. Vyslyšeni jsme nebyli. A tak přichází na řadu poslední spásná myšlenka, takový malý podvod na občanech – automatic enrollment, tedy povinnost odhlásit se ze systému pojištění, jinak do něj automaticky člověk padne. V této oblasti jsou empirické studie o laxnosti lidí cokoliv dělat, vyvolat jakoukoliv změnu, čili % penetrace II. pilíře obyvatelstvem by se mohla zvýšit. K této variantě se stále ještě v koutku duše modlím.

 Takže k otázce č.1 v nadpisu v krátkosti: K ničemu, pokud je velice podobný s pilířem třetím a je nepovinný.

K logické otázce č. 2 – Podstatou penzí více než čeho jiného má a musí být důvěra. Jaké je riziko, že celý systém bude brzy zase změněn či dokonce zrušen?

  Důvěra je základem při všech investicích. Metoda strachu, zrušení ze strany levice, či nutnosti spořit doživotně, které mě osobně děsí mnohem více, je neslučitelná s rozumným, takto dlouhodobým rozhodnutím občana.

 Hezké léto.

Jan Procházka

 Komentář byl zveřejněn dnes jako součást diskuze s Janem Macháčkem ve speciálním  projektu HN Dialog na www.ihned.cz

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.