Studie o zákonu o spotřebitelském úvěru

27. 6. 2016 16:46:09

Poslanecká sněmovna schválila 3. 6. 2016 vládní návrh zákona o spotřebitelském úvěru. Ten přináší několik novinek jak na poli poskytování spotřebitelských úvěrů, tak i v oblasti spotřebitelských úvěrů na bydlení (hypotečních úvěrů). Zákon, který zpracovává příslušné předpisy EU, resp. navazuje na příslušný předpis EU mj. upravuje činnost osob oprávněných poskytovat spotřebitelské úvěry a jejich práva a povinnosti při poskytování těchto úvěrů. Zákon nyní míří ke schválení do Senátu a lze předpokládat, že by mohl vejít v platnost na podzim 2016 a v účinnost od 1. 1. 2017.

Zpřísnění podmínek pro poskytování spotřebitelských úvěrů bude přínosem

Pozitivem zákona je podle našeho názoru to, že by se mělo výrazně napravit prostředí poskytování spotřebitelských úvěrů nebankovními subjekty, resp. sjednotit podmínky pro poskytování spotřebitelských úvěrů. Díky nutnosti mít na poskytování spotřebitelských úvěrů licenci ČNB (a složit základní kapitál 20 mil. Kč) očekáváme, že z trhu zmizí více než 90 % ze současného extrémně vysokého počtu subjektů, které spotřebitelské úvěry nabízejí. Samozřejmě je pravděpodobné, že část trhu se přesune do nelegální zóny, zvláště když zákon také zpřísňuje požadavky na prověřování finanční situace žadatele o úvěr. To může vést ke zvýšení podílu odmítnutých žadatelů licencovanými subjekty a jejich zvýšené tendenci najít poskytovatele úvěru právě v šedé, resp. černé zóně. V celkovém pohledu však vidíme převahu kladů nad zápory pro stabilitu a kvalitu úvěrového trhu v ČR.

Možnost bezplatného splacení části úvěru: ochrana bohatého a spekulanta, ne spotřebitele

Zákon bohužel z našeho pohledu přináší i novinky, které mohou mít negativní vliv na trh s úvěry na bydlení (hypoteční trh). Ten je v současné době nejdynamičtěji rostoucím úvěrovým segmentem v ČR, v čemž se projevují především neustále klesající úrokové sazby těchto úvěrů (viz obr. 1). ČNB se v posledních měsících začíná stále více zajímat o růst nemovitostního trhu a potenciální vznik bubliny (viz obr. 2). ČNB zatím nehovoří o akutním riziku vzniku spirály mezi cenami nemovitostí a úvěrů na jejich pořízení, nicméně vidí rostoucí potenciál pro vznik tohoto rizika. To se již nyní odrazilo v zavedení proticyklické rezervy ve výši 0,5 % s platností od 1. 1. 2017 a v doporučení bankám na omezení tzv. Loan-to-Value poměru (výše úvěru a hodnoty nemovitosti) na 90% s platností od dubna 2017.

Za této tržní situace přichází nový zákon, který (leč v dobrém úmyslu) může podpořit investiční (spekulativní) nákupy nemovitostí na úvěr prostřednictvím výrazného uvolnění možnosti předčasného splacení úvěrů na bydlení resp. omezení maximálních poplatků za tento předčasný prodej naúčtovaných poskytovatelem úvěru. Samotná myšlenka určité legislativní nápravy současného stavu, kdy je předčasné splacení spotřebitelského úvěru v mnoha případech velmi drahé (až 5 % výše předčasné splátky) a to i v případě, kdy se klient dostal do složité životní situace, podle nás není špatná.

Bohužel, nastavení parametrů v podobě, v jaké je schválila poslanecká sněmovna, vidíme jako nešťastné. Jedná se především o limit maximální částky naúčtované klientovi v případě předčasného splacení hypotečního úvěru z důvodu prodeje nemovitosti. Ta je omezena na 1 % z částky předčasné splátky, maximálně však 50 tis. Kč. K tomu může klient 1x ročně splatit bezplatně až čtvrtinu hypotéky.

Vidíme tedy dva potenciální zdroje problémů: a) nesmyslné zvýhodnění bohatých klientů resp. vyšších hypoték; b) zvýšení rizika v bilancích bank, což může vést ke zdražení hypotečních úvěrů či jiných bankovních produktů a následnému oslabení stability trhu:

Ad a) – Relativní zvýhodnění vyšších hypoték vyplývá ze stanovení stropu maximální výše poplatků za předčasné splacení na úrovni 50 tis. Kč. To v praxi znamená, že předčasně splacená hypotéka ve výši 10 mil. Kč přijde klienta na stejnou částku, jako hypotéka poloviční. Právě segment klientů z vyšších příjmových skupin je přitom ten, který typicky kupuje nemovitosti na investici/spekulaci, a který tudíž může být zdrojem budoucí bubliny na nemovitostním trhu. Zákon tak do určité míry zvětšuje prostor pro vytvoření této bubliny, což je v rozporu se snahami ČNB.

Ad b) - Zde je nutné se vrátit k podstatě a financování spotřebitelských úvěrů a hypotečních úvěrů. Zatímco spotřebitelské úvěry jsou typicky financovány tzv. „krátkodobými penězi“ (peněžní trh), financování hypotečních úvěrů je závislé především na délce fixace. Zatímco u hypoték s plovoucí úrokovou sazbou je situace relativně bezproblémová (obdobná jako u spotřebitelských úvěrů), čím delší je fixace úroku, tím větší komplikací pro řízení rizika a náklady na financování hypoték možnost předčasného splacení je. V ČR je přitom využívání hypoték s plovoucí sazbou relativně zanedbatelné a průměrná doba fixace roste až na současných cca 4,5 roku. To znamená relativně nízkou citlivost hypotečního trhu na změny krátkodobých úrokových sazeb.

Z výše uvedeného je zřejmé, že opatření v zákoně o spotřebitelském úvěru povedou k vyšší pravděpodobnosti předčasného splácení hypotečních úvěrů. To znamená vyšší riziko pro řízení cash-flow bank, což implikuje vyšší náklady financování úvěrů s delší dobou fixace (mj. prostřednictvím vyšších nákladů kapitálu - capital charge).

 

Stáhněte si kompletní studii

Stáhnout
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.