Nejaktuálnější data a vývoj
Nejnovější měsíčně zveřejňovaná data předstihových ukazatelů ukazují drobné zpomalení, které lze připsat politickému neklidu, v jehož čele stojí pokračující obchodní války rozpoutané Spojenými státy. Nejistotu ze sílícího protekcionismu pocítily v posledních měsících zejména automobilky.
Objednávky manažerů, navzdory prudkému poklesu USA z července, vykazují celkově horší vývoj za poslední měsíce v Evropě. Což se však dalo očekávat, jelikož je eurozóna s exportem 44 % HDP výrazně více otevřená zahraničnímu obchodu než velmi uzavřená ekonomika USA s exportem 13 % HDP. Právě uzavřenost ekonomiky USA dává americkému prezidentovi převahu v jednání s EU i čínskou protistranou (export Číny k HDP v poslední dekádě klesl z hodnot přes 30 % HDP pod 20 % HDP). Pozici Evropy zde částečně posilují předběžná data na srpen, dle kterých index objednávek mírně roste.

Taktéž stojí za zmínku, že si Trump pro vyhlášení pro obě strany nákladné obchodní války s Čínou velmi takticky zvolil období, kdy USA zažívají prudký růst a jisté ztráty ekonomika snadno snese. Na druhou stranu Čína právě prožívá ekonomické zpomalení.
Vytrvale nízká americká nezaměstnanost a silný dolar pak vypovídají o tom, že slabost rozvojových trhů USA svědčí. Dekády platící pravidlo, že aby měly potíže globální vliv, musejí vzejít ze Spojených států, případně v obrácené podobě, že potíže rozvojových trhů se USA nedotýkají, platí nadále. Posledních přibližně patnáct let se k tomuto pravidlu dodávalo, že se nesmí jednat o Čínu, nyní se ukazuje, že hrají-li v potížích Číny USA aktivní roli, tak jim ani potíže druhé nejsilnější ekonomiky neškodí a investoři se k nim obracejí pro větší stabilitu. S ohledem na tyto poznatky není brzký konec obchodní války pravděpodobný, zejména ne ze strany USA. Vzhledem k neústupnosti představitelů nedemokratických či hybridních režimů, jako je třeba Turecko, tak lze očekávat, že obchodní války ještě neskončily. V listopadových volbách do Kongresu republikánům hrozí ztráta většiny jak ve Sněmovně reprezentantů, tak v Senátu, takže prezident Trump bude velmi pravděpodobně v aktivní až agresivní politice vůči ostatním zemím pokračovat. Výsledky potřebuje, a v případě zemí jako Turecko jich může dosáhnout buď tak, že dosáhne svého (propuštění vězněného občana USA) či posílí dolar další destabilizací rozvojových trhů.

Minulý i očekávaný růst je z dlouhého období potřeba vidět v kontextu hlubokého propadu HDP způsobeného finanční krizí. Takovéto vnímaní objasní klid analytiků vzhledem k riziku potenciálního přehřátí ekonomiky USA. Třebaže totiž aktuální konjunktura trvá již od roku 2009, tak první čtyři roky šlo především o dohánění ztrát a další roky byly z velké části hnané prudkým technologickým pokrokem, který se zejména v burzovních indexech logicky projevit musel. Stojí tu tedy proti sobě velmi dobré hodnoty skoro všech ukazatelů na straně jedné a rostoucí zadlužení na straně druhé. Rekordně vysoké hodnoty dluhu k HDP i půjček realizovaných na burze je vhodné mít na zřeteli, avšak vzhledem k výkonosti světové ekonomiky bezprostřední riziko nepředstavují, to naopak pod vlivem vysokého růstu spíš klesá.